Ve čtvrtek 1. září Cibulka opět ožila. Zatím asi nejvíc za dobu, kdy na usedlosti působíme. Na první Cibuláček dorazily stovky dětí se svými rodiči, babičkami, dědečky a dalšími příbuznými. Celkem přišlo a při mnoha různých aktivitách se bavilo asi 1 300 lidí, za což jsme moc rádi. Celá akce přitom vznikla spontánně z nápadu dvou žen z okolí usedlosti. 

Helena Flajzarová, majitelka Studia 123, a Aneta Bílková ze spolku Naše nová škola za námi před pár měsíci přišly každá zvlášť s nápadem na uspořádání akce pro děti. Tak jsme je propojili a řekli, že jim k tomu Cibulku rádi půjčíme a akci podpoříme. Vše ostatní bylo na nich. Čekali jsme, že z toho vznikne menší akce, a nakonec jsme sami překvapeni, že přišlo tolik lidí. Byl bohatý program, což se taky ukázalo jako skvělé, protože se všichni rovnoměrně rozložili a každý si užil, na co měl náladu. Někde sice byly fronty, ale mnohem menší než třeba během Cibulka Open.  

Co se ale u tohoto formátu ukázalo jako klíčové, byli dobrovolníci. Pomáhaly jich desítky a vydatně. Těm moc děkujeme, protože bez nich by Cibuláček nebylo možné uspořádat. Skvělí byli i všichni účastníci. Uvědomujeme si, že současný areál Cibulky není pro podobné akce ideální, přestože se vždy snažíme připravit ho v rámci možností, jak nejlépe to jde. 

Velké díky všem, kteří se na akci podíleli, najdete je na fotkách. Děkujeme, že jste do toho s Helenou, Anetou a s námi šli. Jste skvělí. Máme radost z toho, že na Cibulce bylo tolik dětí a že si to užily. Protože pro děti a rodiče Cibulku stavíme. Právě tam budou do budoucího hospice jezdit rodiny s vážně nemocnými dětmi nabírat sílu na to, aby zvládly náročnou péči. Ale stejně tak tam budou chodit i děti z okolí. Naším cílem je, aby se tam obě skupiny potkávaly a každá tam prožila hezký čas, ideálně třeba i částečně společně.