Právě čtete druhý ze série textů o porotcích architektonického workshopu. Od loňského září jsou u projektu, který považujeme za zcela zásadní. Všichni porotci jsou hodně důležití, protože společně a z mnoha pohledů hodnotí návrhy na novou podobu Cibulky. Jsme moc rádi, že nám pomáhají. Své návrhy nedávno dokončilo všech pět týmů architektů. Společně je budeme veřejně prezentovat už začátkem března. Včetně toho, který vnímáme jako nejnadějnější.
Před tímto důležitým oznámením bychom vám jednotlivé porotce rádi představili. Začali jsme rozhovorem s krajinářskou architektkou Markétou Veličkovou a pokračujeme povídáním s architektem Romanem Brychtou.
Co vás na usedlosti Cibulka nejvíce zaujalo?
Historie, kontext a zadání.
Jaké parametry jsou z vašeho pohledu pro dobré budoucí fungování Střediska dětské paliativní péče a lůžkového hospice na Cibulce nejdůležitější a jak je promítáte do hodnocení jednotlivých návrhů?
Z pohledu architektonické proměny areálu mne zajímá soulad mezi odhalováním historicky podstatného a přidáváním nového potřebného pro danou funkci. Funkčně má jít o kombinaci otevřenosti areálu vůči veřejnosti a intimity prostor pro klienty Střediska. Vše by mělo být v souladu a nerušit se navzájem.
V čem vidíte přednosti areálu Cibulky a jeho okolí pro plánované budoucí využití Nadací rodiny Vlčkových?
Bylo to již řečeno a já se s tím ztotožňuji. Jde o historický uzavřený areál v kontextu významného krajinářského parku. A pak je k funkční náplni důležitá blízkost nemocnice Motol.
Vidíte tam naopak i nějaké nevýhody?
Samozřejmě, kdybyste stavěli daný objekt na volné louce, tak se vám navrhuje svobodněji. Nevýhodou je určitá svázanost památkové ochrany, která se však, věřím, v rámci procesu proměny vydiskutuje a posune k vnímání rekonstrukcí historických objektů směrem k příkladům realizací například ve Španělsku, kde se nebrání soudobým, někdy i výraznějším, architektonickým vstupům při rekonstrukci historických objektů.
Jak odvážné, náročné a prestižní je pro architektonická studia se do podobného projektu pustit – i třeba jen do této fáze, kdy se výsledný návrh teprve vybírá?
Cibulka je fenomén. A ten kontext je jedinečný. A viděli jste sami, že zájem zúčastnit se této soutěže byl velký. Těžko se nám vybíralo pouze pět týmů.
Máte sám zkušenost s jinými velkými realizovanými projekty. Jak složité je z dnešního pohledu správně vybrat a pak celý projekt i co nejlépe realizovat?
Já jsem v podstatě profesně vyrostl na soutěžích. V soutěži je důležité mít dobré zadání a porotu. Na základě těchto kritérií se většina autorů rozhoduje, jestli se soutěže zúčastní. Osobní zkušenost mám i s velkými zakázkami, jako byla například Národní technická knihovna v Praze a vloni otevřená regionální centrála ČSOB v Hradci Králové. Ale také se rád věnuji rekonstrukcím. Realizovali jsme například rekonstrukci barokního kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch v Chrudimi. Když jsem do kostela přišel, byl vybydlený a sloužil jako sklad. Jsou to smutné příběhy, kdy funkční kláštěr po druhé světové válce byli nuceni opustit mniši a skladovaly se tam brambory. Tyto příběhy by se neměly zapomínat. Každý projekt, když se dělá poctivě, je náročný. A já jsem přesvědčen, že do soutěže jsme vybrali zodpovědné týmy, takže to pro ně bude náročné.
Jaká tam vnímáte úskalí při realizaci, na co je třeba dát si v dalších letech hlavně pozor?
To je vidět již dnes, když procházím strukturou výdřev, které podpírají nejen střešní konstrukci objektu. Údajně se již spotřebovalo něco kolem 60 m3 dřeva, aby objekty nespadly. Důležité bude, co ukáže stavebně historický průzkum. Pak bych se pouštěl do záchrany opravdu historicky vzácných prvků a objektů a uvolnil prostor pro současnou architekturu. Myslím, že je to reálné a je nutné intenzivně s památkáři komunikovat a přesvědčovat je o kvalitě návrhu a funkci, která současný architektonický vstup do areálu potřebuje.
Dá se popsat, jak zásadní projekt to bude pro vybrané architektonické studio a co všechno to bude z jeho pohledu obnášet?
Opět zmíním historii, kontext a zadání. To vše je jedinečné a bude vzhledem k technickému stavu areálu projekčně náročné.
Architekt Roman Brychta je držitelem řady ocenění, mezi nimiž jsou i dvě Národních ceny za architekturu, za Středisko ekologických aktivit Sluňákov a za budovu Národní technické knihovny v Praze nebo Stavba roku za budovu Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové. Kromě své bohaté praxe se dlouhodobě věnuje výuce architektury na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. V jeho portfoliu je široké spektrum projektů – aktuálně například realizace Centrály ČSOB v Hradci Králové. V roce 2020 založil ateliér Roman Brychta Architekti. Dříve byl zakládajícím partnerem architektonického studia Projektil.
Zaznamenal: Mirek Čepický, Foto: archiv Romana Brychty
