Budoucí hospic na Cibulce se spolu s architekty snažíme vymyslet tak, aby byl z velké většiny bezbariérový. Kdo na usedlosti byl a ví, jak náročný je to z tohoto pohledu terén, umí si představit, že zajištění průjezdnosti s vozíčkem, kočárkem či lůžkem, je v mnoha ohledech výzva. Akce, které jsme na Cibulce již pořádali, navštívilo i několik vozíčkářů, kteří mají náš velký obdiv, že to v současném terénu zvládli.  

Do budoucna plánujeme, že by vozíček při průjezdu shora směrem dolů k domku zahradníka měl   nejprve jet po chodníku kolem západní stodoly. Ten by měl být bezbariérový a umožnit pohodlný pohyb i s postelí. V prostoru dvora počítáme s kamennou dlažbou. Ta je nejlepší z pohledu zachování památkových hodnot, nejvíc se blíží původnímu historickému vzhledu dvora. Pro vozíky ale není úplně přátelská. Proto bychom zde rádi umístili koridory s odlišným povrchem vedoucí po vrstevnicích. 

Pro pohyb vozíků po areálu hospice plánujeme několika možných tras, kterým pracovně a s nadsázkou říkáme modrá a černá (s odkazem na lyžařský areál a sjezdovky, o kterých se v 50. letech uvažovalo, že by na Cibulce mohly vzniknout). Černá trasa by měla být kratší, prudší, dobře použitelná pro elektrický vozík nebo silného průvodce tlačícího vozík. Modrá trasa, jejíž součástí je i výtah, by měla zpřístupnit areál bezbariérově bez výhrad pro každého. 

Na pohyb vozíků a pojízdných postelí myslíme i v zahradách. Povrhy venkovních chodníčků plánujeme ošetřit speciálním umělým mlatem. Jedná se o povrh, který vypadá na pohled velmi přirozeně, a zároveň je vhodný pro přesun lůžek a kolečkových křesel. Je zpevněný, a tak se ani při větším zatížení a zároveň třeba delším dešti nevymílá. 

Autor: Míša Šimková