O areálu usedlosti Cibulka je toho známo poměrně hodně, ale velmi složitě se dohledává, jak vypadaly interiéry jednotlivých budov. Nejkrásnější a nejzajímavější byly pravděpodobně za doby biskupa Thun-Hohensteina, na začátku devatenáctého století. Ovšem z této etapy nemáme vůbec žádné obrázky. O to nadšenější jsme byli, když se nám podařilo nahlédnout do historie aspoň pár desítek let staré.
Díky Jiřímu a Květě Pluhařovým, kteří na Cibulce žili a měli tam i svatbu, jsme získali fotky jejich bytu v sedmdesátých letech minulého století. Moc jim děkujeme. Jsou to jediné obrázky kompletně zařízeného interiéru, které se k nám zatím dostaly. Uvítáme jakékoli další, ze všech možných etap usedlosti. Pokud nějaké máte, pošlete nám je prosím na info@nrv.org.
Pluhařovi žili na Cibulce po několik generací, Jiří s Květou, jejich děti a rodiče Jiřího patřili k posledním z rodiny. Odstěhovali se kolem roku 1975.
V té době byl pravděpodobně jejich byt nejlépe zařízený ze všech v celém areálu. Jiří Pluhař s tatínkem byli totiž oba velmi šikovní v mnoha oborech a velmi pracovití. Každý z nich uměl něco, tatínek byl zaměřený více na elektroniku, Jiří zase skvěle pracoval se dřevem. Udělal třeba kompletně nový strop jejich bytu. Měli tam i výbornou stereo soustavu, gramofon nebo anténu, díky níž obyvatelé usedlosti mohli poslouchat i zahraniční rádiové stanice.
Byt působí na tehdejší dobu velmi pěkně. Nicméně třeba na záchod chodili jeho obyvatelé přes dvůr. Bylo to běžné pro většinu bytů. Podle nám známých informací jen poslední obyvatel usedlosti, který tam žil ještě o pár let déle než Pluhařovi, pan Zdeněk Labohý, si koupelnu a záchod přesunul přímo do svého bytu.
Byt Pluhařových byl ve spodní části hlavní budovy, v přízemí, v místech pod balkónem. Byt z přední strany je vidět na fotce části budovy zvenku. Okna měl do dvora i do zahrady. Jiří a Květa Pluhařovi navštívili Cibulku v nedávné době několikrát. Když tam s námi byli v květnu 2022, tak se Jiří vyfotil i pod svým někdejším oknem. To měl do klidné severní zahrady. Právě z druhé strany tohoto okna měl do sedmdesátých let svůj pokoj s gramofonem.
Autor: Mirek Čepický, Fotografie: archiv Jiřího Pluhaře a Míša Šimková
