Na místě starých vinic stával už ve 14. století dědičný dvůr košířské vrchnosti, který patřil písaři královské kuchyně Karla IV. Jindřichu Názovi.

V 16. století se stal majetkem rodu Cibulkových z Veleslavína, kteří poskytli své jméno nejenom usedlosti, ale i celé přilehlé oblasti. Malé hospodářství bylo sice rozšířeno o několik políček a ovocný sad, nejdůležitější částí však byly vinice, kterými byla oblast dnešních Košíř vyhlášená. Během třicetileté války byla Cibulka značně poničena a později dokonce naprosto zpustla.

Tento text slouží jako rozcestník a souhrnný přehled o historii usedlosti Cibulka. Můžete se z něj prokliknout na detailnější článek s fotogalerií k různým etapám a vzpomínkám pamětníků. Postupně je doplňujeme.

Současnou podobu empírového zámečku získala usedlost v první třetině 19. století. Celý komplex je tvořen hlavní budovou, hospodářskými staveními a stájemi.

Největšího rozmachu panství dosáhlo mezi lety 1817–1826, kdy dal své tehdejší sídlo nákladně upravit milovník umění, pasovský biskup a kníže, hrabě Leopold Linhart Thun-Hohenstein. Po jeho smrti však usedlost přes opakované pokusy o záchranu postupně chátrala. V přilehlém, romanticky upraveném areálu stejnojmenného lesoparku se nachází řada cenných děl od významných pražských umělců počátku 19. století.

Biskup Thun-Hohenstein byl fanoušek vynálezů a zároveň měl velkou obavu z toho, že by usedlost mohla být zničena bleskem. Proto na ni instaloval nákladné hromosvody, což bylo na tehdejší dobu vzácné. Dva z nich se dochovaly a jsou tu dodnes uložené.

Biskup měl rád parky a zahrady. Ví se mnohem více o tom, jak pobýval v nich a jak vypadaly, než jaké to bylo v interiérech usedlosti. Velmi pravděpodobně byl jeho hlavní pokoj ten jediný s balkónkem hned za hlavní branou. Údajně si tam dával odpoledne čaj a těšilo ho dívat se, jak se lidé procházejí v parku.

Z éry biskupa na dvoře dodnes stojí dvě kuriózní zděné psí boudy, které nechal postavit ve formě malých romantických hrádků. Dole je místo pro psa, nahoře pro holuby. Víme, že biskup měl anglickou dogu.

Přečtěte si více: Nejznámější majitel usedlosti Cibulka byl filantrop

Když biskup Thun na Cibulce zemřel, požádali místní obyvatelé arcibiskupskou konzistoř o povolení, zda sami mohou odnést jeho rakev ke hrobu na Malostranský hřbitov. Na tomto hřbitově chtěl být Thun dle svého výslovného přání v závěti pohřbený. Nestandardní prosba v rámci posledního rozloučení zřejmě nikoho nenechá na pochybách, že košířští měli majitele Cibulky rádi, a on je také.

Posledním soukromým majitelem Cibulky byl statkář Josef Hyross, který ji kvůli finančním problémům roku 1922 odprodal Pražské obci. Celý areál byl nadále využíván, žilo v něm mnoho rodin, ale také hospodářská zvířata, která využívali i k práci na nedalekých polích.

Zaznamenali jsme svědectví nejstarších žijícíh pamětníků:

Čtěte více: Na Cibulce bydlela do roku 1945, znovu vidět ji chce až opravenou

Fatální potom bylo úplné zanedbání údržby ve druhé polovině 20. století. Během té doby sloužily domy v usedlosti jako sociální bydlení. Převážná většina bytů měla například společné toalety na chodbě. Obyvatelé si ale byty velmi zútulnili, jak je vidět i z fotek interiéru bývalého bytu rodiny Pluhařových.

Čtěte si více: „Na Cibulce jsem se narodil dvakrát,“ říká pan Pluhař

Čtěte více: Podívejte se, jak se v sedmdesátých letech žilo v bytě na usedlosti

Přes výrazné poškození si jádro usedlosti zachovalo velkou část svých památkových hodnot a představuje vynikající a hodnotný příklad klasicistní předměstské usedlosti.

Po pádu socialismu se otevřela i vyhlídka na eventuální obnovu areálu. Město však Cibulku dva roky před revolucí, v roce 1987, prodalo České spořitelně. Polistopadový soukromý majitel, Oldřich Vaníček, neměl na opravu objektu dostatek financí a usedlost dále chátrala. Do května 2015 na Cibulce žili také squateři. Za jejich éry se na usedlosti dělaly koncerty a jiné akce. Nakonec je ale vyhnala poměrně dramaticky policie.

Čtěte si více: Bezdomovectví povýšené na ideologii

Západní stodoly jsou teď zavřené, protože jsou nejvíce poničené. Někdy po roce 1960 se do této části usedlosti nastěhoval podnik Autorenova Praha. Nějaký čas tam fungovala také slévárna.

Čtěte si více: Ve slévárně na Cibulce dávno vyrobil plastiku své ženy a teď se tam vrátil

Poslední lidé na usedlosti žili v bytech v sedmdesátých letech. Úplně poslední obyvatel tu žil do roku 1980. Na konci dva roky úplně sám. Na zdi je dodnes vidět obrys jeho bývalé kuchyňské linky hned vedle dřevěného okna s krásným výhledem do zahrady. Když na Cibulce nedávno byl, ukazoval v kuchyni na díru po komínu od kamen, v nichž topil naftou. Tu chodil kupovat do benzínky na Plzeňské ulici. Bylo to v době, kdy stál litr topné nafty 90 haléřů a on do kopce hravě vynesl v každé ruce jeden dvacetilitrový kanystr.

Čtěte si více: Poslední obyvatel Cibulky žil na usedlosti dva roky sám. Nedávno se tam vrátil

Několik let před tím, než Nadace rodiny Vlčkových v dubnu roku 2021 usedlost koupila, byl areál zavřený a chátral. U bývalé kašny stál karavan, který fungoval jako zázemí pro hlídače areálu. Ve stodolách a dalších místnostech bylo skladiště různých věcí bývalého majitele.

Součástí kupní smlouvy bylo, že do několika měsíců všechny věci odveze, což se také stalo. Symbolickou tečku za touto érou bylo odtažení karavanu a následná výměna klíčů od všech bran do usedlosti v průběhu jara roku 2021.

Všechny etapy historie usedlosti dál zkoumáme a budeme je na náš web průběžně doplňovat.