Minulý týden jsme na usedlost Cibulka přišli se Šárkou a Jozefem. Těmto milým manželům se před pár lety narodil syn Jozífek a později dcera Anička. Obě děti bohužel podlehly vážné nemoci. Na jejich hrobě nečekaně vyklíčil kaštánek a několik let tam i díky péči Šárky s Jozefem rostl. Stromeček teď svěřili nám, protože už potřebuje více prostoru. Společně jsme ho přesadili na bezpečné místo v zahradě usedlosti.

Doufáme, že se mu bude na Cibulce dařit a stane se trvalou vzpomínkou na krátký a cenný život sourozenců, kteří přes všechnu bolest a nepřízeň osudu dali svým milujícím rodičům spoustu krásných chvil. Věříme, že plody kaštánku budou jednou dělat radost dětem a jeho stín bude v létě příjemným útočištěm pro kohokoli, kdo bude mít cestu kolem.

Pro mě je tento kaštánek obzvlášť důležitý. Jsem opravdu z celého srdce vděčná, že může být na Cibulce. Připomíná mi život dětí, které jedno po druhém zemřely v láskyplné náruči svých rodičů. Díky domácímu hospici Cesta domů, který byl této úžasné rodině v závěru života obou dětí oporou, jsem mohla poznat zejména Aničku. Za rok péče mě obdařila mnoha krásnými úsměvy. Kaštánek je pro mě také symbolem vděčnosti za to, že jsem mohla poznat Šárku a Jozefa, skvělé rodiče Jozífka a Aničky. Jsou to výjimeční lidé, kterých si hluboce vážím. Mnohému mě naučili. A v neposlední řadě mi kaštánek vždy připomene také sestřičky a ostatní kolegyně a kolegy z Cesty domů, kteří svou laskavostí a lidskostí dělají svět krásným místem k životu, i v jeho závěru.

Tento kaštánek pro mě není jen stromem. Je vzpomínkou a symbolem vděčnosti za naše životy a vztahy, které jsou tím nejdůležitějším, co máme.

Autor: Katarína Vlčková