Na kongresu EAPC (European Association for Palliative Care), který proběhl v květnu v Praze, prezentovala Lidia Zloh, nemocniční kaplanka z FN Motol. Ve svém příspěvku se věnovala tomu, jak děti se závažným onemocněním a jejich rodiny prožívají a využívají duchovní péči během hospitalizace.
Ve své práci se Lidia zaměřila na to, jakým způsobem děti a jejich blízcí navazují kontakt s duchovní péčí a co jim v těchto setkáních pomáhá. Když se řekne „duchovní péče“, mnoho lidí si představí především náboženství nebo modlitbu. V dětské paliativní péči má však tento pojem mnohem širší význam. Zahrnuje podporu v otázkách naděje, smyslu, vztahů, obav i hledání opory v náročných životních situacích a je určena všem dětem a rodinám bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení. Děti se nejčastěji otevíraly prostřednictvím hry, kreslení, hudby, knih nebo filmů, zatímco rodiče a další členové rodiny častěji vyhledávali rozhovor a možnost sdílet své obavy, nejistotu, smutek i naději.
Lidia si uvědomuje, jak důležitou roli hraje v duchovní péči samotná přítomnost. „Kaplani nepřicházejí do nemocničních pokojů především s odpověďmi nebo řešeními. Nabízejí svůj čas, pozornost a ochotu být s dítětem a jeho rodinou v situaci, která bývá nejistá, náročná a často i bolestná. Právě tato přítomnost vytváří prostor pro důvěru, sdílení a navazování vztahu,“ říká o své práci Lidia.
Ve své prezentaci tuto zkušenost shrnula větou: „Presence leads to connection, connection leads to engagement, and engagement leads to relationship.“ Přítomnost vede ke spojení, spojení k zapojení a zapojení ke vztahu. Analýza ukázala, že právě skrze vztah se děti i jejich blízcí nejčastěji otevírají tématům, která jsou pro ně důležitá, a nacházejí prostor pro sdílení svých obav, nadějí i zdrojů podpory.
Analýza také ukázala, jak důležitá je duchovní péče, která respektuje věk a vývoj dítěte, kulturní a náboženské zázemí rodiny a zároveň zůstává dostatečně flexibilní. Každé dítě a každá rodina jsou jedinečné a potřebují podporu odpovídající jejich konkrétní situaci. Právě takový vývojově citlivý, kulturně respektující a flexibilní přístup duchovní péče pomáhá vytvářet prostředí, ve kterém se děti i jejich blízcí mohou cítit bezpečně, přijímaně a vyslyšeně.
„Účast na kongresu EAPC pro mě byla velmi inspirativní zkušeností. Kromě možnosti představit naši práci jsem měla příležitost setkat se s odborníky z různých zemí a diskutovat o tom, jak lze co nejlépe podporovat děti a jejich rodiny v náročných životních situacích. Zaujala mě například přednáška věnovaná současným vědeckým pokrokům v dětské paliativní péči, včetně perinatální paliativní péče a paliativní sedace. Velmi podnětná pro mě byla také diskuse o možnostech podpory rodin, jejichž dítě zemře náhle a nečekaně. Tato témata mi nabídla nové pohledy na péči o děti a jejich blízké a budou inspirací pro mou další práci,“ říká Lidia a dodává: „Kongres mi přinesl nové podněty pro klinickou práci i další odborný rozvoj. Potvrdilo se, že navzdory rozdílným zdravotním systémům zůstává společným cílem poskytovat péči, která je odborná, citlivá a skutečně zaměřená na dítě a jeho rodinu.“
