K sepsání závěti mě nasměrovalo životní bilancování. Svoji roli sehrála částečně profesní zvědavost, a také uvažování běžného dárce. Jsem fundraiser, jsem zvyklá získávat lidi a dary pro vize, které mění svět k lepšímu. Jsem i dárkyně. Dárcovství je pro mě nedílná součást života. Abych mohla mluvit s jinými lidmi o tom, že darování je normální věc, je potřeba osobní zkušenost. A stejné je to se závětí. Když ten krok sama neudělám, tak jak o tom můžu někomu vyprávět? A že je fajn myslet v závěti kouskem i na dobročinnost, to vysvětlím jak? 

K tématu závěti jsem přistoupila s velkým respektem. Hlavou se mi honily situace, které jsem kolem různých dědických řízení ve svém okolí zažila.  

Na jedné straně, blízká rodina a dědické řízení bez závěti. Vztahy fajn, žádná nedorozumění. Ale ten nepořádek. Milí dědicové, teď si poraďte! 

Na druhé straně řízení v naprosto vzdálené „rodině“ (vztahově i geograficky) se závětí, o které její autor zjevně přemýšlel hodně. 16 dědiců, kteří o sobě navzájem nikdy neslyšeli a vše promyšlené do posledního detailu.  

Současně mi při přemýšlení vyskakovaly otázky: Co mám ve výlučném vlastnictví a jak s tím chci naložit? Budu podrobně sepisovat majetek nebo toho nepořádku po sobě přeci jen trochu nechám…? Pro případy, kdy neexistuje závěť, rozdělení majetku probíhá podle tzv. zákonné dědické posloupnosti. Chci, aby dědil i někdo mimo okruh mých zákonných dědiců? A pokud ano, tak co konkrétně? Když budu chtít v závěti myslet i na svá oblíbená dobročinná témata, jakým způsobem je tam zakomponuju?  

Dárcovství je vztah. Vztah k tématu, vztah s organizací, která se tématem zabývá. Začíná to nenápadně. „Něco“ vás osloví ve veřejném prostoru nebo máte s tématem osobní zkušenost. Souzníte s tím, pošlete dar. Třeba i trochu emotivně. Nebo možná darujete pravidelně. Když máte s dobročinnou organizací společnou vizi a hodnoty, možná se nakonec rozhodnete i pro dobročinnou závěť a část svého majetku dobročinné organizaci odkážete. O tom, jak darovat ze závěti si více přečtěte na stránkách iniciativy Závěť pomáhá.

Jsem racionální člověk. Proto jsem se rozhodla před sepsáním závěti pro schůzku s právníkem a nechala si poradit. S návrhem jsem pak šla k notáři. V zásadě to bylo jednoduché. 

Co pro mě bylo nejtěžší? Jednoznačně překonat lenost. Co mi to přineslo? Zjištění, že jít mimo komfortní zónu není tak špatné a že závěť je docela zajímavé téma k rozhovoru. Pár lidí jsem inspirovala minimálně k zamyšlení. 

Autor: Jana Havlenová