Představujeme muže, který je se zakladateli Nadace, Katarínou a Ondřejem Vlčkovými, u všeho od samého začátku a podílí se na všech zásadních rozhodnutích. Ladislav Sekerka je členem správní rady Nadace rodiny Vlčkových už od jejího vzniku. Stal se jím ještě předtím, než se začal formovat tým Nadace včetně jejího vedení, a ještě před nákupem usedlosti Cibulka.

Profesně se dlouhodobě věnuje správě majetku a investičnímu poradenství. Po dvanácti letech působení v UBS Wealth Management v Curychu a ve Vídni spravuje rodinný majetek mj. pro family office Consillium.

Celý areál Cibulky má podle něj genius loci, který se nedá vyjádřit penězi. Povídali jsme si právě tam, v Domku zahradníka.

Jak jste se poprvé dozvěděl o Nadaci rodiny Vlčkových?

Jedno sychravé dopoledne mi zavolal Ondřej Vlček. Byli jsme s rodinou na vycházce v Jizerských horách. Zeptal se mě, jestli bych nezvážil být pro bono součástí Nadace rodiny Vlčkových, kterou s Katarínou plánovali založit. Už tehdy jsem pochopil, že to je pro ně životně důležitý projekt. Vzhledem k tomu, že si Ondřeje dlouho velice vážím, před téměř dvaceti lety nás propojil Eduard Kučera, tuto výzvu jsem přijal. Zpočátku jsme neměli ani management, ani Cibulku, ale měli jsme odhodlání Ondřeje a Kataríny, což mě velice motivovalo.

Co si z toho úplného začátku Nadace vybavujete?

Katarína a Ondřej poskládali zkušenou dozorčí radu a před vznikem Nadace jsme absolvovali vícero návštěv notářů a právníků. Pak bylo důležité získat kvalitní vedení. Jednou z prvních klíčových osob byla paní ředitelka Ivana Plechatá. Další důležitou osobou pro mě byl finanční a provozní ředitel Martin Hrnčiřík. Práce celého týmu velmi rychle získala jasný směr.

Teď už je více než pět let za námi. Jak toto období hodnotíte?

Podařilo se odvést obrovský kus práce. Na druhou stranu Nadace je organizace, která by měla působit dlouhodobě. Měla by být nastavena na delší období, než jsou naše životy. Takže těch pět let je teprve krátký začátek.

Jak z tohoto pohledu přemýšlíte o správě majetku Nadace?

Inspirací je pro mě mimo jiné David F. Swensen, legenda správy univerzitních nadačních fondů (endowment funds) ve Spojených státech. Jednou z největších výhod nadací je právě jejich dlouhodobost. Zatímco většina investorů přemýšlí v horizontu kvartálů nebo let, u nadace musíte uvažovat v horizontu dekád. Cílem je spravovat majetek tak, aby dlouhodobě neztrácel hodnotu vlivem inflace a zároveň umožňoval financovat poslání nadace. Swensen uvádí, že z portfolia lze ročně čerpat přibližně čtyři až pět procent majetku nadace a zbytek výnosu inflaci kompenzuje.

Jak přistupujete k portfoliu Nadace?

Stojí na třech nohách. První jsou veřejné trhy, především kvalitní společnosti. Druhá noha jsou soukromé trhy, private equity nebo private infrastructure, tedy reálná aktiva s dlouhodobým horizontem. Třetí je Cibulka jako nemovitost. Část prostředků určená na výstavbu areálu je defenzivnější, postavená na dluhopisové složce, jejíž splatnost kryje potřeby stavby. Naším cílem není dělat spekulativní sázky. Snažíme se o transparentnost, nízkou nákladovost, disciplínu a racionalitu. A přistupujeme k tomu s pokorou.

Svět je dnes plný nejistot. Jak se to promítá do správy majetku Nadace?

Je to podobné jako u stavby Cibulky. Když budujete velký projekt a v určitém období se něco zdraží nebo nastane komplikace, je to nepříjemné, ale nemělo by to znamenat zásadní změnu strategie. Pokud máte dlouhodobou vizi, pokračujete disciplinovaně v jejím naplňování.

Jakou roli hraje v celém konceptu samotná Cibulka?

Cibulka je výjimečné místo. Je ve městě, v zeleni, má genius loci a obrovskou historii sahající až ke Karlu IV. Samozřejmě bylo možné postavit zařízení pro rodiny s vážně nemocnými dětmi někde jinde, např. na zelené louce. Ale Cibulka nabízí něco navíc. Je blízko lidem, dobře dostupná a blízkost Fakultní nemocnice Motol je jedním z velmi konkrétních pozitivních aspektů. Dává celému poslání Nadace konkrétní podobu. Když sem přijdete, vidíte děti, rodiny, život. To se nedá vyjádřit jen penězi. Věřím, že celý areál bude sloužit ještě mnoho dalších desetiletí a většinu z nás přežije.

Nadace má silné vlastní zdroje. Proč má smysl, aby ji podporovali další dárci?

Ani ty nejbohatší univerzitní nebo rodinné nadace ve světě nepřestávají získávat podporu od dárců. Ti se chtějí stát součástí něčeho smysluplného a mohou projektu velmi prospět. Nejde jen o peníze, jde o spoluvytváření něčeho s dlouhodobým dopadem. Díky dalším prostředkům můžeme pro dětskou paliativní péči a na Cibulce pak pro mnoho konkrétních rodin v těžké situaci udělat ještě víc.

Jaký jste měl vztah k dětské paliativní péči před vstupem do Nadace?

Přiznám se, že mnohem blíže jsem se k ní dostal až díky Nadaci a díky Kataríně, Ondřejovi a celému týmu. Ačkoli problematika paliativní péče mi nebyla úplně cizí ani předtím. V rodině mé manželky jsme měli těžký případ, který skončil úmrtím dítěte. Díky Nadaci toto téma poznávám hlouběji a jsem rád, že můžeme tomuto oboru a jeho rozvoji přispívat.

Co vás na Nadaci nejvíc inspiruje?

To, čemu se Ondřej a Katarína rozhodli věnovat významnou část svého života, je inspirativní nejen pro mě, ale pro celou společnost. Vážím si toho, že mohu být součástí této cesty. Věřím, že každý, kdo jednou navštíví Cibulku nebo uvidí výsledky práce celého týmu, rozdíl a přínos vnímá.

Co vám dělá radost mimo práci?

V zimě se mi podařilo zaběhnout Jizerskou padesátku v osobním rekordu, což mě potěšilo. Mám rád sport, přírodu a hory. Velkou část profesní kariéry jsem strávil ve Švýcarsku, takže vztah k horám je pro mě přirozený. Když se člověk ocitne vysoko v horách, uvědomí si určitou svou malost a získá respekt k přírodě. Blízká je mi také historie. Moje máma byla učitelka dějepisu a možná právě proto mám tak rád i Cibulku. Má za sebou bohatý příběh a silného ducha místa. Těším se na otevření celého areálu a dělá mi také radost, že už dnes je otevřená kavárna a Domek zahradníka s přilehlou zahradou.

Zaznamenal: Mirek Čepický