Budovy usedlosti chátrání odhalují na první pohled. Dlouho byl ale zanedbávaný i celý park a zejména na některých stromech je to hodně znát. V celém areálu jich je kolem 100. Všechny je nedávno zmapoval zkušený arborista Michael Fiala. Zpracoval podrobnou inventarizaci dřevin, což je hodnocení každého jednotlivého stromu s návrhem na jeho další ošetření. Na základě tohoto dokumentu, který slouží i jako podklad pro zahradníky a zahradní architekty, budeme se stromy dál pracovat.

Nejstarší dřeviny jsou podle něj na Cibulce nejméně od konce 19. století a možná i mnohem déle. „Není snadné to odhadnout, u každého stromu záleží, v jakých podmínkách roste, podle toho je velký. Bezpečně se dá určit jejich stáří buď z písemných dokumentů nebo spočítáním letokruhů stromu, ale na to je třeba už poměrně invazivní metoda. Pokud bych se měl pustit do odhadů, řekl bych s jistotou, že jsou tam stromy starší než 120 let, ale některé mohou být reálně i téměř dvakrát tak staré,“ popisuje arborista Bc. Michael Fiala.

Nejvíc promyšlené je rozmístění stromů na dvoře, z nichž byly čtyři zasazené, ovšem je tam i třešeň, u které jde o nálet. V parkové části zahrady u altánků jsou stromy, které podle své pozice byly také velmi pravděpodobně vysazované. U některých jsou dokonce patrná i ošetření provedená kdysi dávno. Pak jsou tam i některé úplně mladé stromy, mnoho z nich jsou náhodné nálety. Tím došlo k doplnění nejhodnotnějších dřevin dalšími, méně hodnotnými. Na všech stromech je také znát, že se o ně desítky let nikdo nestaral.

Čtyři stromy jsou už v kritickém stavu

V průběžně udržované městské zeleni je většinou ve stavu, kdy je nejlepší strom pokácet, kolem deseti procent dřevin. Tady to vzhledem k zanedbané dlouhodobé péči vychází zhruba na třetinu. „Je ale třeba dodat, že nejde o třetinu starých vzrostlých stromů. Zhruba polovina z těch ke kácení je z mladého náletu. V nejednom místě je několik stromů namačkaných na sobě, což může působit růstové deformace a znehodnocovat je,“ vysvětluje Michael Fiala s tím, že bude důležité tento prostor prosvětlit a udělat místo pro přítomné hodnotné a perspektivní dřeviny.

„V parku je několik starších stromů, které bude z bezpečnostních důvodů časem třeba odstranit. Jsou tam ale také čtyři, které jsou už velmi kritické a bezprostředně ohrožují okolí. Ty je nutné pokácet určitě ještě před tím, než napadne první sníh, nejlépe během listopadu,“ zdůvodňuje potřebu jednat Michael Fiala.

Jeden z nich roste hned u zdi vedoucí k horní bráně do usedlosti. Je to jasan. Většinu koruny má už odumřelou. Těsně u něj pravděpodobně býval kompost nebo něco podobného. To vedlo k poškození kmene i kořenů stromu. V jeho spodní části došlo k velkému rozvoji hniloby. Odumřelá koruna navíc přesahuje nad okolní cestu. Strom může spadnout do prostor, kde se pravidelně pohybují lidé. Proto je třeba jeho odstranění neodkládat.

Ve velmi špatném stavu jsou i dva vzrostlé akáty. „Ty se všeobecně ve stáří stávají poměrně křehkou dřevinou, která se ráda láme, a padají z ní velké větve. Jeden z těch dvou akátů je prasklý, jde v podstatě o takzvaný dvoják, přičemž jeho rozdvojení je už roztržené a s jakýmkoli dalším větrem, který přijde, může tento strom spadnout. Je to jen otázka času. Druhý akát má počátky hniloby na kmeni, což také ohrožuje okolí. Oba rostou blízko altánků v parku,“ upřesňuje Michael Fiala.

Posledním ze čtyř momentálně nejnebezpečnějších je jírovec maďal na dvoře. Tento strom má již letité poškození kmene a je pravděpodobně napaden jednou z nejnebezpečnějších hub – dřevomorem kořenovým. V důsledku působení této houby dochází k rozkladu dřevní hmoty kořenů a dolní části kmene. Přestože takový strom často nejeví zásadní známky poškození koruny, může v důsledku jeho stavu poměrně snadno dojít k jeho vývratu či zlomu kmene.

Zdravotní řezy je nejlepší dělat v předjaří

Do konce roku tedy chystáme nejnutnější zásahy, které není rozumné odkládat. V rámci nich bychom měli pokácet nejméně tři zmíněné nejvíce poškozené stromy. Čtvrtý, na dvoře, necháme ještě lépe prozkoumat a pokud se jeho napadení houbou prokáže, budeme ho muset pokácet také. K tomu na jiných stromech ořežeme suché větve hrozící pádem. „Víc zásahů v parku letos dělat nebudeme, protože u péče o stromy je dobré dbát na jejich fyziologii a správnou fázi růstu. Pro redukce a zdravotní řezy je z tohoto pohledu ideální doba předjaří, kdy strom na vzniklá poranění může okamžitě reagovat a srovnat se s nimi. Některé rány zvládne za vegetační sezónu i kompletně zahojit. Naopak přes zimu může docházet k namrzání ran a jejich zvětšování mrazem. V zimě je také systém stromu náchylnější k napadení dřevokaznými houbami. Ty jsou schopné růst v mnohem nižších teplotách, než jsou ty, ve kterých roste strom. Ten se pak není schopný bránit a houba ho prorůstá,“ popisuje Michael Fiala. 

K budoucímu kácení navrhuje arborista i další akáty, které zatím nejsou v tak špatném stavu. Je to podle něj problematická dřevina a v této lokalitě není ideální. Když se stromy sázely, představovaly v městské zeleni poměrně dobrou alternativu, mají ale tendenci chovat se invazně a nekontrolovatelně se šířit po okolí. Vytlačují místní dřeviny, ovlivňují i půdu a spousta rostlin, které by v daném místě přirozeně rostly, tam kvůli akátu nepřežije. Akát se už v parku rozšířil i náletově a mohl by se začít šířit i v lese vedle Cibulky. Je lepší místo nich pěstovat jiné stromy, případně alespoň kultivary akátu, které tyto tendence nemají.

Nejvzácnější stromy a základ pro pěkný park

Za nejhodnotnější stromy na Cibulce označil arborista Michael Fiala velký dub v parku ve velmi dobrém stavu a jeden z jírovců na dvoře. Jedná se o jírovec pleťový, který stojí mezi kašnou a zahradníkovým domkem. Většina jírovců u nás je běžný jírovec maďal, zatímco jírovec pleťový je červeně kvetoucí a většinou není tak velký jako je právě ten na dvoře usedlosti. „Jde o jeden z nejstarších a největších jírovců pleťových v České republice, které jsem zatím viděl,“ říká arborista. Je to pravděpodobně i jeden z nejstarších stromů v celém areálu usedlosti. Na jaře bude také potřebovat ošetření.

„V areálu je také několik hezkých ovocných stromů. Ty ještě budu sledovat v dalších obdobích. Mezi nimi je například pěkná stará hrušeň. Přímo u domku zahradníka je zajímavý jehličnan, jalovec. To sice není náš původní druh, ale je to hodně stará dřevina, která se v této velikosti nevidí příliš často,“ doplňuje Michael Fiala.

Podle jeho sledování jsou dva nejčastější stromy v areálu javor mléč a jasan. Mnohé z nich jsou nálety. Javory a jasany umějí v našich podmínkách narůst dost rychle. V zahradě jsou také dva poměrně velké a hezké hlohy, které ale lépe poznáme na jaře, až rozkvetou. 

Arboristu nemile překvapilo množství dřevin, které mají nějaký problém a musel je navrhnout na kácení, protože není lepší způsob, jak je zabezpečit. Jsou mezi nimi jasany, které kvůli šířící se chorobě odumírají po celé republice. Nicméně v celém areálu je stále spousta pěkných a použitelných stromů. Tvoří velmi dobrou kostru zeleně, se kterou se dá dále pracovat. „Věřím, že ze současného stavu zvládne zahradní architekt i pomocí dosadeb poměrně rychle udělat opět hezký park,“ uzavírá popis dřevin v areálu Michael Fiala.