2

březen
2022

Vnímám podobnost příběhu Cibulky s naším sídlem, říká ředitel Sue Ryder Matěj Lejsal

Před zítřejším zveřejněním návrhů nové podoby usedlosti Cibulka představujeme dalšího člena poroty architektonického workshopu, která jednotlivé projekty hodnotila. Porota byla složená z odborníků na architekturu, zdravotnictví a sociální péči. Poslední zmíněnou oblast zastupoval Matěj Lejsal, ředitel neziskové organizace Sue Ryder, která pomáhá seniorům a jejich rodinám.

Své návrhy již dokončilo všech pět týmů architektů. Pokud máte zájem se zítra na návrhy přijít podívat, zaregistrujte se prosím na vernisáž.

Co Vás na usedlosti Cibulka nejvíc zaujalo?

Usedlost Cibulka má veliký potenciál a pozitivní náboj, je uprostřed města, a přitom v klidném zeleném prostředí. Nabízí rozhled, pocit volnosti a možnosti se nadechnout. Navíc je součástí běžného života lidí žijících v sousedství – dětských dobrodružství, procházek či běžné cesty na tramvaj do údolí.

Jaké parametry jsou z vašeho pohledu pro dobré budoucí fungování Střediska dětské paliativní péče a lůžkového hospice na Cibulce nejdůležitější?

Středisko a hospic mají náročný úkol – propojit potřeby a zájmy řady skupin, které budou s jeho fungováním spojeny. Nabídnout podporu, úlevu a přispět ke kvalitě života nevyléčitelně nemocným dětem a jejich blízkým – to znamená zajistit excelentní ucelenou péči o nemocné děti, zázemí pro jejich blízké – rodiče, sourozence, prarodiče. Je třeba kombinace klidu, soukromí a intimity a současně snadno dostupný živý, inspirující a povzbuzující prostor a program. Současně má Středisko být místem, kde se formuje a rozvíjí další poznání v oboru dětské paliativní péče – výzkum, vzdělávání, seberozvoj profesionálů. A v neposlední řadě má Cibulka zůstat součástí života místních, má být svědectvím o dostupnosti pomoci a podpory v mimořádně těžkých životních situacích.

V čem vidíte přednosti areálu Cibulky a jeho okolí pro plánované budoucí využití Nadací rodiny Vlčkových? 

Areál Cibulky je uprostřed města, snadno dostupný, zelený ostrov. Historická část areálu vybízí k tomu, aby dostala nové smysluplné využití. Výhodou je nepochybně i blízkost dětské nemocnice v Motole, doslova „na dohled“.

Vnímáte tam naopak i nějaké nevýhody?

Nevýhodou či omezením může být právě fakt, že jde o kulturní památku. Kromě formálních nároků na ochranu památek přibývá větší nárok – nepřipravit areál o „genia loci“, ducha tohoto místa. Je to důležité pro dobrou pověst Nadace a jejího programu.

Jaké vnímáte podobnosti se sídlem Sue Ryder? 

Byla to jedna z prvních myšlenek, která mne napadla, když jsem slyšel o rozhodnutí rodiny Vlčkových. Michelský dvůr a Sue Ryder byl podobný příběh propojení dvou cílů: nově odpovědět na potřeby křehkých, na pomoci závislých seniorů, nabídnout prostředí, ve kterém budou důstojně žít a současně oživit malebný, zanedbaný historický areál. Dva cíle jsou více než jeden, vyžadují více práce, tvořivosti, hravosti, ale též vyjednávání, kompromisů a trpělivosti.

V čem je podle Vás podobná péče o seniory a vážně nemocné děti?

Snad právě v tom, že je potřeba pečovat nejen o člověka jako individuum, ale o jeho blízké. Z člověka se nesmí stát nemoc, diagnóza či statistická kategorie. Je důležité stále vidět člověka, který má přání, sny, plány a jehož život má smysl. A také v tom, že cílem pomoci a péče je život, kvalitní život až do úplného konce.

Matěj Lejsal je ředitelem Sue Ryder, neziskové organizace pomáhající seniorům a jejich rodinám. Působí také na Katedře aplikovaných sociálních věd na Fakultě humanitárních studií Univerzity Karlovy. Zde se zaměřuje na témata sociálního zabezpečení, ekonomie a personálního managementu. Zapojuje se do expertních skupin Magistrátu hl.m. Prahy v oblasti sociálních služeb, dlouhodobé a paliativní péče, je předsedou Komise Rady hl.m. Prahy pro důstojné stárnutí. Je členem správní rady Centra paliativní péče, z.ú.